* 26. brezna 1915 Pikárec
+ 30. kvetna 1991 Slavicín
Josef Stehlík se narodil 26. března roku 1915 v Pikárci v rodině hajného Františka Stehlíka. Vyučil se soustružníkem kovů a elektromechanikem v Tišnově a roku 1935 narukoval dobrovolně k vojenskému letectvu. V rámci prezenční služby prodělal nejprve kurs leteckých mechaniků u Leteckého pluku 5 v Brně. Poté v letech 1936 až 1937 absolvoval u Leteckého pluku 1 T. G. Masaryka v Praze-Kbelích pilotní výcvik a na přelomu let 1937 a 1938 prošel i stíhacím kursem u Leteckého pluku 4 v Hradci Králové. Pak působil jako stíhací pilot u 39. stíhací letky Leteckého pluku 3 Generála – letce M. R. Štefánika. Létal zde v hodnosti četaře na stíhačkách Avia B-534, a to na letištích Vajnory, Piešťany, Malacky-Kuchyňa a Rabok. Rozpad státu jej zastihl ve Spišské Nové Vsi, kde působil jako instruktor základního pilotního výcviku u zdejší pilotní školy II.
Do zahraničního odboje odešel Stehlík ilegálně 5. června 1939 a jeho cesta vedla nejprve do sousedního Polska. Odtud odplul lodí do Francie. Po zahájení války byl přijat do řad l´Armée de l´Air a přeškoloval se v Chartres. Dne 2. prosince roku 1939 se stal jedním z prvních československých stíhačů, odeslaných na západní frontu. Společně s Jindřichem Beranem z Rožné byl zařazen do Groupe de Chasse III/3.
První vzdušný boj svedl nedlouho po svém přidělení ke Groupe de Chasse III/3, 21. prosince roku 1939. 12. května 1940 si pak Stehlík s Beranem připsali první společné vítězství. Zaútočili spolu s dalšími třemi Morany na přesilu čtrnácti dvoumotorových Messerschmittů Bf 110: Přestože se jim podařilo jednoho soupeře zasáhnout, byl Jindřich Beran sestřelen. Při čelním útoku byl zasažen do krku jedinou střelou a zřítil se do polí ve vesnici Serskamp u městečka Wetteren v Belgii. Stal se tak prvním československým pilotem, který padl v leteckém souboji v druhé světové válce.
Na francouzské frontě nalétal Josef Stehlík 66 operačních hodin. Sestřelil zde 6 letounů a dalšího pravděpodobně. Po porážce francouzské armády odletěl do severní Afriky. Na lodích Royal Scotsman a David Livingstone se pak dostal spolu s řadou dalších Čechů a Slováků do Velké Británie.
Do RAF byl Josef Stehlík přijat hodností „seržant“ a 5. září 1940 se stal jedním ze zakládajících příslušníků 312. československé stíhací perutě. V jejích řadách bojoval v bitvě o Británii a poté při ofenzivních sweepech nad okupovanou západní Evropou. V Barvách RAF sestřelil seržant Stehlík dvojici Junkerů. Zbylá vítězství u 312. perutě dosáhl seržant Josef Stehlík v době, kdy jednotka operovala nad okupovaný kontinentem v rámci Kenleyského Wingu. Tehdy, dne 18. června 1941, se mu podařilo prokličkovat ze sevření skupiny šesti „stodevítek“, tedy Bf 109, přestože chvílemi visel jeho život téměř na vlásku. Díky jeho pilotnímu umění se mu však podařilo vyklouznout z obklíčení a dostat se při hladině Kanálu k anglickým břehům. Při dvou obdobných akcích – 8. a 10. července 1941 – si pak seržant Stehlík připsal další dvě vítězství nad Bf 109.
Službu u denních stíhačů opustil Josef Stehlík na podzim roku 1941 a následujícího půl druhého roku strávil jako instruktor. Od 28. října do 15. prosince 1941 nejprve vykonával funkci instruktora u CFS v Upavonu, kde létal na Tudorech a Masterech. později jej instruktorská činnost zavedla až do Kanady. Zde od 10. února do 15. července 1942 školil elévy na Harvardech u 39. SFTS ve Swift Currentu, od 16. července do 28. října 1942 působil u 31. EFTS v De Wintonu, kde usedal nejčastěji do kabin Tiger Mothů a Stearmanů. Svoji „kanadskou“ kariéru učitele létání pak ukončil opět na Harvardech, a to u 34. SFTS v Medicine Hatu, kde pobýval od 28. října 1942 do 31. ledna 1943.
Mezi kanadskými letci byl Josef Stehlík pro svoji družnou povahu velice oblíbený. Byl pozván i na lovy kanadských jelenů wapiti. Při jedné výpravě za jeleny se střetli s největším kanadským medvědem grizzlym. Nebylo kam ustoupit. Josef však v tradici svého rodu nezaváhal a dvěma dobře mířenými ranami tohoto obra skolil.
Do operačního létání se Josef Stehlík – tentokrát již v hodnosti Flying Officer – vrátil dne 10. dubna 1943, kdy nastoupil zpět k 312. peruti. Jednotka tehdy podnikala výpady nad okupovaný kontinent. Zakrátko byl Stehlík povýšen na Flight Lieutenanta.
Spolu s dalšími dobrovolníky odplul Josef Stehlík v únoru roku 1944 na lodi Reina del Pacifico do Sovětského svazu. Zde byl povýšen na nadporučíka a stal se velitelem 1. letky 1. československého samostatného stíhacího leteckého pluku v SSSR. Po přeškolení na sovětské stíhačky Lavočkin La-5FN na základnách Ivanovo a Kubinka tento pluk odletěl na pomoc povstaleckému Slovensku. Dne 15. září přistál se svojí Lavočkou na letišti Tri Duby, aby dojednal technické podrobnosti příletu celého pluku. Stal se tak jedním z prvních československých letců, kteří z řad zahraniční armády opět dosedli na domácí půdě. Pluk operoval na Slovensku od 17. září do 25. října roku 1944. Během této doby zde získal velkou reputaci a respekt protivníka. Stehlík v těchto bojích zaznamenal svá poslední dvě vzdušná vítězství. Uzavřel tak bohaté skóre, které činilo 10 jistě sestřelených letounů, 3 pravděpodobně a 1 letoun poškozený.
Po potlačení povstání ustoupil Josef Stehlík se zbytky pluku zpět na Ukrajinu. Válku skončil ve funkci zástupce velitele 2. československého samostatného stíhacího leteckého pluku v Polsku, nedaleko od míst, kudy před šesti lety odcházel do zahraničního odboje.
Po návratu do vlasti vykonával Stehlík opět instruktorskou činnost. Roku 1945 vedl přeškolování příslušníků Letectva SNB na stíhací letouny S-99 v Praze-Kbelích, v roce 1946 přeškoloval instruktory pro Vojenskou leteckou akademii v Českých Budějovicích a v letech 1946 až 1948 vedl výcvik leteckých akademiků na letounech C-104, C-2 v Hradci Králové a na strojích CS-199 a na S-89 v Pardubicích.
V červnu 1948 byl však škpt. Josef Stehlík od letectva propuštěn. V následujícím roce byl navíc ještě zatčen a půldruhého roku pak strávil ve vyšetřovací vazbě v neblaze proslulém „domečku“ v Praze a na Loretě. Zároveň byl degradován na vojína. Po propuštění v roce 1950 pak nenašel lepší místo, než jako řidič a závozník. Nejprve působil u Pozemních staveb Brno, od roku 1963 pak v Lázních Lipová. Zde se roku 1964 dožil rehabilitace, návratu hodnosti a v roce 1969 odešel do důchodu. V roce 1990 byl povýšen na plukovníka v.v. Žil ve Slavičíně na Moravě, kde také 30. května roku 1991 ve věku 76 let zemřel.
Jeho neobyčejně úspěšná životní činnost na řadě front byla po zásluze oceněna mnoha vyznamenáními. Pětkrát byl vyznamenán Československým válečným křížem, třikrát Československou medailí Za chrabrost, dále obdržel Československou medaili Za zásluhy I. a II. stupně, Pamětní medaili československé zahraniční armády, Řád SNP I. třídy, francouzský Croix de Guerre se třemi palmami a dvěma zlatými hvězdami, Médaille Militaire, Médaille Commémorative des Services Volontaires dans la France Libre, britské The 1939 – 1945 Star with Battle od Britain Clasp, Air Crew Europe Star, Defence Medal a War Medal.
